K.u.k.Militärseelsorge

KVH C. a k. vojenské duchovní služby do konce "Velké války".

uniforma

Podle Ustrojovacího předpisu (Adjustierungforschrift) se oděv vojenských duchovních skládal z černé kleriky (Tallar), duchovenského kolárku a černého pláště (Abbémantel).

Při přehlídkách, slavnostech a zvláštních příležitostech museli doplnit ústroj vojenským dvourohým kloboukem.

Při hlášeních (nástupech) a vojenských slavnostech měli duchovní nosit černý, ke kolenům sahající, jednou řadou šesti černými knoflíky zapínaný kabát se stojacím límcem, kolárek, černé dlouhé kalhoty a vojenský klobouk. Na pochodu museli mít vedle duchovenského kabátu a kolárku také polní képi a plášť. Mimo službu směli nosit kabát duchovních nebo jiný, přes kolena sahající černý civilní kabát. Kolárek a černé kalhoty byly povinné. Byla jim povolena i civilní pokrývka hlavy.

Vojenský klobouk se podobal klobouku vojenských lékařů, jenom byl bez fedrpuše. V obou rozích měl zlaté třapce, na straně byla zlatá, černě protkaná stuha s třepením.

Polní képi odpovídala víceméně képi pěších důstojníků se žlutými, malými knoflíky jako na vojenském kabátě (Waffenrock). Plášť (Mantel) byl zhotoven z modrošedé vlny podle pěchotního střihu, parole z černého sametu, paspulky z černé vlny a žluté, leštěné knoflíky.

Pás (Binde) byl z 10,5 cm široké, hladké, černé hedvábné stuhy, na konci s 8 cm dlouhým zlatým třepením.

Předpisy pro duchovní ostatních denominací byly víceméně shodné – evangeličtí kazatelé nosili místo kleriky s kolárkem talár a bílé tabulky (Halsbinde). Ortodoxní řečtí (Griechisch-ortodoxe) /pravoslavní/ a řecko katoličtí (Griechisch-katholische) duchovní nosili místo kleriky řízu (Tallar), pokrývkou hlavy byl klobouk podle vnitrocírkevních předpisů, doplněný císařskou kokardou a černě melírovanou páskou. Plášť a polní képi užívali všichni duchovní stejné.

           

 
Hodně Božího požehnání všem, kteří nechtějí nechat upadnout v zapomění události a všechny, i neznámé hrdiny Světové války.