K.u.k.Militärseelsorge

KVH C. a k. vojenské duchovní služby do konce "Velké války".

VOJENSKÁ DUCHOVNÍ SPRÁVA

Vojenská duchovní péče se datuje už od začátku historie lidstva. Prosebné i děkovné obřady a oběti před a po bitvách patří k vojenství neoddělitelně. Křesťanská duchovní péče o vojáky se pak odvíjí od Gn. 24,18.- 21. (o obětování Abrama Melchisedekovi), dále pak navazuje na Konstantinovu visi před bitvou na Milvijském mostě. Celý středověk byl za plnoprávného bojovníka počítán křesťanský rytíř, který mnohdy před bojem skládal Bohu sliby, jejichž splnění po boji Bohu předkládal.

Potřeba masové vojenské duchovní péče vzniká až se vznikem pravidelných masových armád. V Rakouském císařství tato potřeba vzniká současně s josefínskými reformami státuńího aparátu a modernisací armády. Proto r. 1773 vzniká apoštolský polní vikariát, mající na starost péči o duchovní blaho vojáků i o potřeby nově ustanovených vojenských duchovních.

Jmenný seznam apoštolských polních vikářů do konce války:

Dr. Johann Heinrich von Kerens (1773 bis 1792)
Sigismund Anton Graf von Hohenwart (1792 bis 1803)
Gottfried Josef Crüts von Creits (1803 bis 1815)
Josef Chrysostomus Pauer (1815 bis 1826)
Josef Alois Schachtner (1827 bis 1830)
Vinzenz Billig (1831 bis 1832)
Michael Johann Wagner (1833 bis 1836)
Johann Michael Leonhard (1836 bis 1863)
Dominik Mayer (1863 bis 1875)
August Landt (1875 bis 1878)
Dr. Anton Josef Gruscha (1878 bis 1890)
Dr. Coloman Belopotoczky (1890 bis 1911)
Emmerich Bjelik (1911 bis 1918).

Rakousko se presentovalo jako katolický stát. Přesto ne všichni jeho obyvatelé nebyli nejen katolíci, ale ani křesťané. Potřeba duchovní služby pro muslimy vzniká r. 1882 po anexi Bosny a Hercegoviny, své duchovní měli i povolené vyznání protestantské a pro případ války se pro vojáky židovského vyznání uvažovalo s mobilisací polních rabínů.

Rakouská vojenská duchovní správa

Ke štábu každého c. k. pluku byl zařazen vojenský duchovní označovaný jako plukovní kaplan (Regiments-Caplan). Jednalo se v naprosté většině o duchovního římsko-katolické církve. V období napoleonských válek byla výjimka povolena hraničářským divisionům, kterým mohl být v případě tažení do pole přidělen vedle římsko-katolického ještě jeden kaplan nesjednocené řecko-katolické církve. Podobnému privilegiu se těšil ještě řadový pěší pluk č. 53 doplňovaný z území Srbska. Rakouský voják se v období napoleonských válek podle dobových zvyklostí povinně modlil třikrát denně. Kromě posádkových kostelů a kaplí, byly zřizovány také kaple při posádkových i polních nemocnicích a existoval samozřejmě detailní předpis pro vybavení polní kaple (Feldkapelle).

Plukovní kaplan měl právo udílet všechny svátosti a kromě toho se podílel především na vzdělávání a výchově vojáků. Jejichž služba byla organizována pokud možno tak, aby se mohli zúčastnit v přehlídkové výstroji pravidelných bohoslužeb o nedělích, svátcích či u příležitosti císařských narozenin. V kázáních byla nejvíce zdůrazňována povinnost poslušnosti, přičemž bylo připomínáno, že porušit přísahu je velkým hříchem. Zvláštní bohoslužby byly také slouženy u příležitostech pohřbů, udělení zástavy, při odchodu jednotky na válečné tažení popř. po vítězné bitvě. Před začátkem bitvy udílel obvykle kaplan nastoupeným vojákům krátké požehnání, poté se přesunul do blízkosti lékařů. Dále měl kaplan navštěvovat nemocné a uvězněné vojáky. Jeho důležitým úkolem byl také vedení plukovní matriky.

Pro vojenské duchovenstvo bylo zřízeno samostatné biskupství, sídlící ve Vídeňském Novém městě. V čele vojenské duchovní správy (Militärseelsorge) stál apoštolský polní vikář. Administrativně se duchovní správa dělila na polní superioráty, jejichž území se odvozovalo od zemských hranic. V době války byly jmenováni ještě další polní superioři pro armádu. Polním superiorům pak podléhali jednotlivý plukovní kaplani, kteří pocházeli často z jednotlivých duchovních řádů, po zrušení jezuitského řádu se jednalo především o františkány a kapucíny.

Napsal Karel Sáček,

převzato z http://www.primaplana.net/txt/clanky/duchovenstvo.HTML

 

 
Hodně Božího požehnání všem, kteří nechtějí nechat upadnout v zapomění události a všechny, i neznámé hrdiny Světové války.